č.

BB SCUDERIA GIANNI

Teamové noviny č.1/2009

Rally BOHEMIA Historic Show

Bývalo zvykem, že jsem po každém závodě napsal stručnou tiskovou zprávu o jeho průběhu. Pak jsem však jeden závod vynechal, další nechtěl psát, protože jsem ještě nenapsal o tom předchozím a už se to vezlo. Psaní týmových novin nějak utichlo. Nikdo, kdo je čítával, se tak nedozvěděl o mých startech v závodech do vrchu s dvoulitrovým cliem, o kroužení na Mosteckém okruhu, ani o dvou startech na Rallye Příbram. Jedna událost však byla natolik silná, že jsem se o ní začal rozepisovat, až to vydalo na nový článek. Účast na Rallye Bohemia Historic Show.
Už při startech na zmiňované Příbrami a Mostě byla Žába středem pozornosti pana Kafky, který RBHS zajišťuje. Slovo dalo slovo a byli jsme přijati. Čekala na nás soutěž s nejkrásnějšími erzetami v Čechách, okořeněná více než pětačtyřicetikilometrovým Návarovem, který měl být nejdelší rychlostkou v historii České rally.
Po předchozím odstoupení v Příbrami pro poruchu převodovky jsme měli dost práce s opravou. Plány nám ještě zkřížil výlet na RALLYLEGEND do San Marina, takže auto bylo pohromadě doslova v předvečer startu. Těžce jsme podcenili logistickou přípravu. Po absolvování Příbrami jsem tak nějak počítal s tím, že obě soutěže budou tak nějak podobný formát, že vyrazíme ve čtvrtek ráno z domova a začneme trénovat. Nějak jsem si nepovšiml, že hlavní objem tréninkových kilometrů je už ve středu. Tento přehmat jsem sice zjistil včas, ale ve středu jsem si čas už udělat nedokázal. Do Boleslavi jsme tedy odjížděli ve čtvrtek ráno s tím, že to nějak musíme všechno projet a aspoň se na vložky podívat. V tu chvíli by mě ani ve snu nenapadlo, že nakonec stihneme všechny rychlostky v pohodě projet třikrát a ještě nám zbyde spousta volného času. Ale nepředbíhejme. Když mě cestou poblíž Prahy zastihla na sjetých letních gumách sněhová vánice, napadlo mě zavolat, jak to vypadá na trati. A už začaly přicházet ty zprávy. Někdo v lese u Železného Brodu uvízl ve sněhových závějích do půlnoci, jiný do 3 do rána, někam se vůbec kvůli popadaným stromům nedalo dojet. Okamžitě jsem začal vymýšlet, jak kam dopravit jaké gumy, abychom byli vůbec schopni absolvovat. Na letňákách jsme začali trénovat Vinec. Jednu ze dvou RZ, které byly v tu chvíli sjízdné, následovala Sosnová a zbývala cesta na sever na zkoušky pod sněhem. Před tou nás zachránilo rozhodnutí ředitele soutěže. Vložky na Železnobrodsku byly pro kalamitu zrušeny. Sice nás to mrzelo, ale na druhou stranu se nám značně ulevilo. Nebyli jsme připraveni na podmínky, které v těchto končinách vládly. Projeli jsme si tedy ještě dvakrát Vinec a Sosnovou a přesunuli se v určeném čase na Staroměstskou, která vedla mnohdy v protisměru jednosměrkami, takže její najíždění muselo být pořadatelem organizováno.
V pátek tedy nastala pohodička. Měli jsme napsáno a čekali do odpoledne na technickou přejímku.Následoval přejezd rampy, v tu chvíli docela ve stresu, protože původní časový harmonogram neplatil a nový se vytvářel za pochodu. Takže najednou jsme dostali informaci "Teď jeďte na rampu. Honem. Hned". Následovalo čekání na tmu. Původně jsme měli jet Staroměstskou jako první, naladit diváky na průjezd pelotonu soudobých vozidel a poté druhým průjezdem etapu uzavřít. Zasáhla však asociace jezdců s tím, že co kdyby nějakému historiku praskla nějakýá hadice a vyteklý olej znemožnil soudobým jezdcům odjet tuto jedinou RZ páteční etapy, takže zahajovali soudobí a my historici pak jeli 2 průjezdy po sobě. V duchu jsem si říkal, "Kdyby tak nějaká hadice praskla někomu z těch mistrů...." Staroměstská se motá ulicemi Mladé Boleslavi a její start je kousek od místa, kde úzká ulička ústí levou 6 přes horizont na širokou hlavní. Měli jsme spoustu času a možnost jít se dívat na to, jak má vypadat průjezd v místě, kudy za hodinu pojedeme. Obě tovární fabie proletěly ve velkém stylu. Kresta úplně jinou stopou, daleko klidněji, ale o nic pomaleji. Na dalších a dalších autech bylo vidět, že rozdíly mezi nejužší a tou širší špičkou jsou už na první pohled propastné.
Vzhledem k tomu, že na start se postavilo pouhých 49 aut, přišla brzy řada na nás. Hned na startu varování, že úvodni esíčko je pod vodou a bahnem, tak ať tam nejančíme. Začal jsem tedy s respektem. V esíčku byla opravdu silná vrstva bláta vytahaného z krajnice a jet se zde muselo krokem. Následovala rychlá pasáž s trojkovými a dvojkovými zatáčkami. Prý celá naplno. Před první trojkou jsem si zkusil jen trošku přibrzdit. Kola se okamžitě zablokovala a auto bez změny rychlosti pokračovalo dál. V tu chvíli mě opustily zbytky kuráže. Ve zbytku rychlostky jsem jel velmi opatrně. Především před ostrými odbočeními na křižovatkách jsem brzdil s velikým předstihem. Před retardérem dokonce takovým stylem, že mi Honza mezi čtením sdělil, že se za můj výkon stydí. Dojeli jsme do cíle na náměstí. Dával jsem interwiew. Když jsem na první otázku Hauerovi odpověděl, že to hodně klouzalo, ten se dal do smíchu. Došlo mi, že jsem byl v tu chvíli asi padesátý, kdo mu tuto informaci sdělil. Rychle na start druhého průjezdu. V některých pasážích jsem si troufl více, jinde jel stejně ostudně, jako v první jízdě. Opět interwiew na náměstí a byli jsme v cíli první etapy. Měli jsme za sebou 10 místo původně plánovaných 65 kilometrů.
Druhá etapa sestávala ze 2 průjezdů Vincem a kolečka v Sosnové. Před námi se na trať vydaly opět soudobé vozy. Když jsme odjížděli ze servisní zóny, první z nich do ní právě přijížděly. Hänninen, Mikelsen, Kopecký. Kresta nikde. Spekulujeme o jeho osudu. Později se dozvídáme, že urazil kolo a nabral přes 2 minuty ztráty. Boj o titul se tím rázem dramatizuje. Stáhnout na pár kilometrech 2 minuty nebude nic snadného.
Startujeme do Vince. Opět s velkým respektem. Už před startem jsme si vyslechli, jak tamní asfalt klouže, když namokne. Zkouška je kombinací několika hodně rychlých úseků s dvojkovými zatáčkami, opět prý naplno, a spousty serpentýn v lese. S kopce do kopce, technické průjezdy vesnicemi. Za jednou z nich na nás mávají diváci, abychom zpomalili. V levé 6 je tam modrá stovka ve svodidlech. Přestože je to do kopce, auto tu vůbec nechce zpomalovat. Tak to tu klouže. Jinde zas přijíždím do levé 2. Raději opatrněji a najednou chybí kus silnice. Místo ní je oranice, jak tam čtyřkolky naházely krajnici. Rychlé úseky prodávám. Necítím se na tomto povrchu vůbec jistě. Serpentýny prodávám. Auto se na jedničku, dvojku bez plynu sune předkem ven ze silnice a nedá se dělat nic, než čekat, až se u krajnice, kde už na asfaltu není žádné bláto, chytne a budeme moci pokračovat. Ve stopce dojíždíme 2 před námi startující auta. Jedeme na start druhého průjezdu. Bláta je všude ještě mnohem víc. V několika místech jedu tak pomalu, že mě Honza musí popohánět. Poslední pravá 6. Kousek před cílem Tady necháváme několik sekund. Pomalu na jedničku se sunu blátem. Pěšky bych byl rychlejší, ale v autě je to maximum. Snad pětikilometrovou rychlostí vykružujeme dlouhou zatáčku. Ještě jedna levá a máme to za sebou. Následuje přejezd do Sosnové. Z okruho zrovny vyjíždí Marcel. Prý to tam strašně klouže, točil tam hodiny, při nichž přišel o 15. místo. Chvíli sledujeme trápení posledních soudobých vozů a jedeme na start. Trať je pojata jako paralelní jízda. Na start si stoupáme v první dvojici společně s bílou stovkou, kterou jsme na Vinci dojeli ve stopce. Sledujem systém startu se semaforem, abychom věděli, jak startovat. Odjely poslední fabie, řada je na nás. Startér začíná semafor sklízet. Po chvíli na nás mávne, jako že máme jet. Asi na třetí mávnutí, podpořené manuálním rozsvícením zelené na semaforu se rozjíždíme. Do prvního levého vracáku brzdím hodně brzy. Zas tolik to neklouže másledující 2 pravé vyrovnávám smyk. V levé jdeme rovně. Pomáhám si ručkou. Auto se přetočí a zastaví. Musím se znovu rozjíždět. mezi bariéru z pneumatik se trefuji tak tak. Opět to jede rovně a míjíme ji o vlásek. K mostu přijíždím raději na jedničku. Vyhrabali jsme se do něj. Objíždím tribuny vnější stopu. Opět mám co dělat, abych se trefil na nájezd na šotolinu. Tam jedu hodně pomalu. Už jsem se naklouzal dost. Když vyjíždíme ze šotoliny zpět na asfalt, bílá stovka projíždí cílem. Zaostáváme za ní o ostudných 200 metrů. Sklízím od Honzy další pokárání za předvedený výkon, ale jsme v pořádku v cíli. Auto jsme prověřili v opravdu náročných podmínkách a kromě nánosů bláta snad všude kromě střechy mu nijak neublížili. Auto samotné se nám za to odvděčilo bezchybným fungováním.
A jak nakonec dopadl souboj o titul? Ani bezchybný výkon a třetí místo hned za oběma továrními fabiemi nestačil Pechovi na celkové vítězství v šampionátu. Krestovi stačilo 9. místo na to, aby o 3 body obrátil tabulku na svoji stranu.